Kostarika – Střední Amerika – 2014

25.2. – 10.3.2014  │ Kostarika  │ Zahraničí

Co napsat o Kostarice? Dovolená to byla skutečně úžasná! Spousta informací se dnes dá najít na internetu; ať už z nabídek cestovních kanceláří nebo ještě lépe z vyprávění těch, kteří už tam byli. Ne všechny informace však odpovídají současné situaci, a to jednak díky tomu, že se vztahují do let, kdy byla realita v této zemi značně odlišná od současného stavu anebo popsaná dovolená těch, kteří tam byli, byla zcela v rukou cestovních kanceláří a tak jsou tyto informace do značné míry ovlivněny průvodci a těmi, kdo tyto cesty připravují a informace následně poskytují.

Nemá cenu se rozepisovat o tom, kde se Kostarika nachází, kolik má obyvatel, jaké je hlavní město a podobně, neboť podobné informace si člověk, který zde chce prožít svou dovolenou, lehce zjistí na internetu. První co mě napadá a co považuji za základní informace pro všechny případné cestovatele, je to, že je to z ČR opravdu daleko. Ano, tato informace se může zdát na první pohled úsměvná, ale ono to je opravdu hodně daleko. Nejdříve je třeba se dostat na letiště, ze kterého se na Kostariku dostanete, neboť z Prahy nelétá do Kostariky žádný přímý spoj, a navíc vybrat takové spojení, které vás svou cenou nezruinuje. Základní možnosti jsou v podstatě tři – letět buď přímo z Německa s některou z německých leteckých společností, další možností je letět přes USA anebo je tu možnost třetí a to letět přes Madrid. Samozřejmě asi existují i jiné možnosti, ale tyto tři patří u nás k nejčastěji využívaným. A pak teprve začíná to „správné“ letecké dobrodružství. Plných 11 hodin v letadle se zdá zpočátku zajímavých, ale po uplynutí několika hodin ztrácí let své kouzlo a začíná být dost nudný. Ty tam jsou časy, kdy letenka stála 25-30 tisíc (za podobné, ale klidně i vyšší ceny, se dají samozřejmě koupit i nadále), ale pokud dotyčný hledá, sežene v dnešní době a dokonce i v době „Kostarické sezóny“ klidně letenku i se všemi poplatky kolem 13-15 tisíc. „Kostarickou sezónou“ mám na mysli dobu od prosince do dubna, kdy je v Kostarice období sucha a tedy i období turistické sezóny.

My jsme nakonec zvolili leteckou společnost Iberia Airlines letící přes Madrid a během konce února a začátku března jsme procestovali značný kus kostarického území. Zvolená doba se nakonec ukázala jako velmi vhodná, neboť počasí nám přálo i na místech, kde to není až tak zcela běžné, ale o tom až za chvilku. Během těch 12 zde strávených dní jsme procestovali s vypůjčeným autem celou zemi od severu k západu, dále pak k jihu a východu a nakonec jsme skončili tam, kde jsme započali naše putování, tedy v jejím středu – v horách. Zvolená orientace je zcela záměrně uvedena v tomto pořadí, neboť právě takto jsme Kostariku objevovali a projížděli. Celou cestu jsme si navíc plánovali zcela sami, takže i zvolená trasa a také to, co všechno jsme chtěli vidět a navštívit, byla zcela v našich rukách.

O pár vět výše jsem psal o tom, že jsme cestovali vypůjčeným autem, ano je to tak – v současné době není problém si přes internet zamluvit auto a to ani v tak vzdálené zemi jakou je Kostarika. Stejným způsobem, tedy přes internet si lze zajistit ubytování a s pomocí např. TripAdvisor.com nebo jemu podobné službě zjistit a najít ta ubytovaní, která mají vysoká hodnocení a zvolit tak dle těchto doporučení a svých finančních možností to své „správné“. My jsme nakonec vystřídali 6 různých ubytovacích míst a až na pár víceméně drobností jsme byli všude spokojeni. Co se cen týká, liší se podle vybavení, služeb, ale i místa, kde se nacházejí (myšleno hory vs. moře, turisticky více či méně atraktivního místa, apod.) a jejich rozmezí se tak pohybuje od 30 $ do klidně i několika set dolarů za noc! To samozřejmě mluvím o klasickém „evropském“ ubytování a ne o ubytování, kde se člověk snaží ušetřit za každou cenu.

Než se začnu rozepisovat o jednotlivých navštívených lokalitách, zmíním ještě jednu zajímavost, resp. neobvyklost, na kterou by se měl potencionální návštěvník připravit a tou jsou silnice, tedy doprava celkově. Do některých destinací a míst vedou, resp. nevedou, silnice, ale spíše cesty plné kamení a písku a není tak výjimkou, když po nich cestujete klidně i několik desítek kilometrů. Vlastní dodržování dopravních pravidel ze strany místních je pak kapitola sama pro sebe.

Během naší dovolené jsme navštívili mnoho známých ale i těch méně známých parků. Je třeba se připravit na to, že do všech je vstup placený a není výjimkou utratit za jednu takovou návštěvu i 80 $. Ty nejznámější jsou hojně navštěvované (např. Monteverde, Manuel Antonio, Cahuita, Poás) a cestou tak potkáte mnoho turistů; v jiných na turisty ani během sezóny v podstatě nenarazíte (např. Caño Negro, Arenal). Časem poznáte, že jsou si mnohé parky podobné a začnete si říkat, že kdybych to byl býval věděl, tak jsem mohl ušetřit několik desítek dolarů. Jsou však taková místa, která opravdu stojí za to je navštívit. Doporučujeme zejména Caño Negro a záchrannou stanici Jaguar Rescue Center v Puerto Viejo. Tu první doporučujeme díky tomu, že zde nenarazíte v podstatě na žádného turistu, ale zato zde uvidíte takové množství volně žijících živočichů a navíc v takové blízkosti od vás, že se vám o tom ani nezdálo (kajmany, volavky, želvy, atd.). No a tím druhým doporučovaným místem je záchranná stanice, ve které se více než kde jinde dostanete do opravdového kontaktu s jinak volně žijícími živočichy a poznáte tak na vlastní kůži, že i když jsou tato zvířata ve volné přírodě normálně člověku nedostupná, tak v případě, kdy potřebují pomoc, je odměnou těm, kteří jim pomáhají, jejich nekonečný vděk. Nevylučuji, že podobných stanic bude v Kostarice více, ale my jsme se s podobným chováním vůči zraněným zvířatům setkali pouze tady.

Na začátku článku jsem psal o tom, že nám přálo nadmíru počasí a to až do takové míry, že na vyhlídce u sopky Poás jsme měli počasí, jaké zde dle místního důvěryhodného zdroje už dlouho nepanovalo. Věděli jste mimochodem, že Kostarikou se táhnou zbytky více či méně aktivních sopek a pokud mátě štěstí, lze některé z nich vidět i aktivní?!

A jak je to v Kostarice s jídlem? Ani toho není se třeba obávat; právě naopak mnoho místních pochoutek, které jsme zde okusili, byly více než výborné a jinde jsme zatím na podobné dosud nenarazili.

Samozřejmě největší devizou této země je její přírodní bohatství, tj. fauna a flóra. Žabky nejneuvěřitelnějších barev, motýli, které lze u nás spatřit pouze na jeden měsíc v roce ve skleníku Fata Morgana v Praze, se tu vyskytují ve volné přírodě zcela běžně, pestrobarevní ptáci v čele se známým tukanem či ve volné přírodě se zcela běžně vyskytující kajmani atd. – to vše dělá z Kostariky jednu ohromnou zoologickou zahradu. No a co teprve flóra – množství orchidejí a jiných nám neznámých rostlin vytváří z Kostariky ohromný tropický skleník.

Zmínil jsem slovo tropy – Kostarika se nachází nedaleko rovníku a tudíž zde po celý rok vládnou dny s vysokými teplotami, které se však liší od teplých tropických dní evropských, neboť zde vysoké teploty jdou v ruku v ruce s vysokou vlhkostí vzduchu a člověk tak tuto teplotu snáší mnohem lépe nebo přesněji řečeno jinak, než když během léta zavítá např. dejme tomu do Řecka. Teplotu značným způsobem ovlivňuje zejména také to, že Kostarika leží mezi dvěma oceány; na západě ji omývá Pacifik a na východě Atlantik, přesněji řečeno Karibik. Oba oceány mají nezanedbatelný vliv nejenom na počasí v daných lokalitách, ale i na charakter zdejší krajiny, zejména pak na typ pláží a co je zajímavé, projevuje se to i na typu lidí zde žijících.

Ať tak či onak všude jsme se setkali s usměvavými a ochotnými lidmi, mluvícími skoro vždy kromě své rodné španělštiny i anglicky a i díky tomu vše probíhalo bez větších problémů. U Karibiku se na rozdíl od Pacifiku setkáte s typickými černochy, jaké znáte např. z Jamajky, naopak v horách či Pacifiku jsou to, pokud se nejedná o míšence s bělochy, typy, kterým v krvi koluje indiánská krev.

O něco výše jsem se zmínil o plážích a jejich rozdílnosti u jednotlivých oceánů. U Pacifiku se setkáte s plážemi s černým pískem, naopak u Karibiku jsou to překrásné bílé pláže s azurovou nádherně čistou vodou. Netvrdím, že je to takto jednotvárně rozděleno, ale u námi navštívených lokalit tomu tak bylo. Navíc takhle teplou vodu jsme nikde jinde (myšleno v Evropě) zatím neměli.

Samotnou kapitolou jsou pak hory se svými bohatými hustými pralesy a se svým bohatým životem. Je však také pravda, že objevit tento život, chce mnohdy hodně trénované oči a dostatek trpělivosti a i tak ne vždy se zadaří něco objevit a ještě těžší je objevit konkrétního živočicha, kterého hledáte. Ale stává se, že máte štěstí a objevíte to, co hledáte. Mnohdy je k tomu třeba i notná dávka štěstí a náhody.

Tak či onak, myslím si, že si každý v Kostarice najde to své, ať už je to relaxace na poloprázdných plážích, fotografovaní pro nás neobvyklých živočichů, či zajímavých krajin anebo poznávání nových kultur a zemí. Kostariku tedy doporučujeme určitě navštívit a dovolit zdejší přírodě proniknout do srdce člověku a zanechat v něm část své úžasné krásy.

Kostarika tak v našich očích a srdcích zůstane nádhernou zemí s úžasnou přírodou, skvělými a příjemnými lidmi a právě takovou si ji chceme zachovat ve svých vzpomínkách!